HOME
1. listopadu 2014   01:49 GMT    
 
 
   ENGLISH
   ESPAÑOL
   FRANÇAIS
   ARABIC
   DEUTSCH
   ITALIANO
   JAPANESE
   NEDERLANDS
   PORTUGUÊS
   SUOMI
   SVENSKA
   SWAHILI
   TÜRKÇE
Share/Bookmark
Dětským obětem krize v Pobřeží slonoviny práce pomáhá přežít
Fulgence Zamblé


Během povolebních střetů v roce 2011 byly tisíce dětí v Pobřeží slonoviny odděleny od svých rodičů.
Kristin Palitza/IPS
ABIDŽAN, 6. června 2012 (IPS) - dvanáctiletý Ahmed se zastaví a odpočívá opřený o berle na úzké cestě vedoucí od jeho domu k hlavní silnici. Tady v 18. obvodě Abobo Park ve městě Abidžan jsou ve zdech stále viditelné stopy po kulkách. Ahmed si oddechne a pak opět vyrazí, aby stihl autobus, který ho sveze do čtvrti Adjamé v centru města.

V brašně na zádech si nese mýdlovou vodu, kartáč a plechovou krabici s lešticím krémem na boty svých klientů. „Tuhle výbavu mi dali rodiče před třemi týdny. Společně se svými novými přáteli chodím teď každý den s úsměvem do práce. Někdy si vydělám hodně peněz, ale většinou se vracím s málem."

V březnu 2011 během povolební krize byl Ahmed přinucen nosit munici bojovníkům v okolí svého domova. Ocitl se uprostřed bojů mezi povstalci a provládními jednotkami. Celá země se na šest měsíců stala dějištěm násilných konfliktů, když bývalý prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc Alassane Ouattaraovi, který zvítězil v loňských listopadových prezidentských volbách. Následkem toho tisíce lidí zažily znásilnění, mučení a jiné projevy násilí.

„Zvuk střelby byl ohlušující. Tiskl jsem se k zemi a plakal," vypráví Ahmed. „Pak mě trefili do levé nohy, kterou mi později museli amputovat."

Ahmed přestal chodit do školy a teď si zvyká na svůj nový život čističe bot daleko od domova. „Poté, co byl raněn, trávil celé dny o samotě a nešťastný. Viděl jsem, že po tom, co prožil, není v pořádku… Bylo nutné najít pro něj něco, co by mohl dělat. Něco, co by mu vrátilo naději," říká Ahmedův otec.

Na abidžanském tržišti Marcory, kam si ženy chodí nechat plést copánky, pomáhá Solange své starší sestře s dlouhou a komplikovanou procedurou splétání místních účesů. Patnáctiletá dívenka byla skupinově znásilněna během střetů v Yopougonu, jiné části města. Stále otřesena zážitkem také přestala chodit do školy. „Nechtěla jsem, aby se mi spolužáci smáli pokaždé, když přijdu. Raději trávím čas tady se svou sestrou. Práce, kterou s ní dělám, mi vrací odvahu," líčí svou situaci Solange. „Nejdůležitější je, že tady nemusím myslet na to, co se mi stalo."

Solange nikdo po tom, co ji potkalo, neposkytl žádnou psychosociální podporu, psychoterapii ani radu.

Desetiletý Fabrice a třináctiletá Adjaratou měli větší štěstí. V době krize byli také ve čtvrti Yopougon a trpí duševními problémy způsobenými dlouhotrvající palbou těžkých zbraní. Ale posledních šest týdnů se jim věnuje nevládní organizace Enfance et Développement (Dětství a rozvoj) se sídlem v Abidžanu.

Stejně jako řada jejich vrstevníků také oni si už vydělávají. Fabrice se místo chození do školy věnuje příštipkaření u místního ševce a Adjaratou, která nikdy do školy nechodila, prodává na ulicích vodu v sáčcích.

„Tahle práce mi změnila život. Býval jsem duchem nepřítomný, ale teď jsem se naučil ze sebe vydat to nejlepší v čemkoliv, co dělám. A o válce už mluvit nemusím," chválí si práci Fabrice.

Tyto čtyři děti jsou jen několika z mnoha, které se staly oběťmi povolební krize vládnoucí v Pobřeží slonoviny od prosince 2010 do dubna 2011.

V období od listopadu 2010 do září 2011 UNICEF a nevládní organizace Save the children (Zachraňte děti) zaznamenaly 1 121 zdokumentovaných případů hrubého násilí páchaného na dětech nebo ženách.

Toto číslo, které je pouze zlomkem skutečného počtu, zahrnuje 643 dětí, z nich 182 se staly oběťmi znásilněni, 19 bylo přinuceno sloužit v ozbrojených složkách jedné či druhé strany, 13 zemřelo a 56 bylo vážně zraněno.

„Většina těchto zločinů zůstala nepotrestána, v současnosti probíhá nějaké trestní šetření pouze v 52 kauzách a to navzdory tomu, že víc než polovina obětí zná pachatele," říká mluvčí UNICEF. Z těchto dvaapadesáti probíhajících věcí jde v sedmadvaceti případech o znásilnění a ve zbývajících pětadvaceti o jiné formy sexuálních útoků.

Dvě třetiny dětí, které byly sledovány v rámci společného výzkumu, nedostaly žádnou formu podpory nebo péče. Jen jedné ze čtyř obětí se dostalo nějakého lékařského ošetření. U obětí znásilnění to bylo 44 %, zatímco 39 % žádného lékaře nevidělo.

„Snažíme se pomocí zábavných rekreačních aktivit léčit trauma, které tyto děti utrpěly," vysvětluje Josiane Niamké, presidentka nevládní organizace Enfance et Développement. „A povzbuzujeme jejich rodiče, aby je nějak zaměstnávaly, a tak je zbavovali jejich bolesti."

Francis Gnaly, abidžanský psychiatr, říká: „Dětem je třeba naslouchat a podporovat je, stejně jako jim poskytnout prostor pro rozptýlení."

Podle něj je zapojení dětí postižených válečnými traumaty do nejrůznějších činností výtečným nástrojem pro léčbu jejich poškozené psychiky.

„Některým obětem se dostalo rychlé pomoci a péče," říká. „Ale řada ostatních teprve čeká na pomoc psychologa, díky níž se snad vyhnou duševním potížím a depresím."

(Jména obětí byla v zájmu ochrany jejich soukromí změněna.) (KONEC)

  MDGs in English
News in RSS
Newborn Deaths Expose India’s Low Health Budget
Technology Bolsters Cooperatives’ Chances of Success
RIO+20: The Two Faces of BRICS Development Aid
Learning from Argentina’s Formula to Improve Education
Finetuning the Fight Against AIDS in Cuba
More >>
  Trade and Poverty - English
News in RSS
Newborn Deaths Expose India’s Low Health Budget
Technology Bolsters Cooperatives’ Chances of Success
RIO+20: The Two Faces of BRICS Development Aid
Learning from Argentina’s Formula to Improve Education
Finetuning the Fight Against AIDS in Cuba
More >>

Tato stránka čerpá z nezávislého Inter Press Service (dále jen IPS)  zpravodajského servisu financovaného ze zdrojů EU v rámci projektu přiblížení Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) situace v nejméně rozvinutých zemích.
Za obsah tohoto zpravodajství včetně zpráv  Evropské Unie plně zodpovídá IPS a za žádných okolností nesmí být chápáno jako stanovisko vyjadřující postoje Evropské Unie.